Výkonnostní trénink dětí a mládeže
(Mgr. Viktor Zapletal, 2019)
Úvodem je potřeba konstatovat, že téma výkonnostního sportu u dětí a mládeže je často diskutované a vysoce kontroverzní.
Důvodů je mnoho. V první řadě nade vším vyčnívá otázka, jestli je výkonnostní sport dětí a mládeže vůbec žádoucí a vhodný. Názorů je nepřeberně.
Další věcí jsou tréninkové modely a koncepce, nad jejichž problematikou se odehrává nekonečný proud diskusí nejenom mezi trenéry, funkcionáři a sportovními odborníky, ale samozřejmě také a především, mezi rodiči dětí.
Rodiče hrají v otázce sportovního vedení dítěte klíčovou roli a bohužel ne vždy úplně šťastnou. Postačí navštívit jakýkoliv ze závodů národního poháru nebo třeba jenom regionální soutěž, kde někteří z rodičů jen obtížně psychicky zvládají závod svého potomka. Vzniklý stres se přenáší na dítě, pro které je pak sportovní soutěž nikoliv zábavou ale utrpením, kde se snaží naplnit očekávání a sny svých rodičů, místo aby si užívalo prostou radost, kterou sport přináší.
Trendy moderního tréninku mladistvých se často mění, neexistuje jednoznačná metodika a úspěšný trénink závisí především na intuici, zkušenostech a aktivitě trenéra, kterým je v mnoha případech sám rodič dítěte.
V každé dětské kategorii vidíme na závodech všech úrovní řadu šikovných dětí, které jenom na základě vrozených dispozic, bez jakéhokoliv specializovaného tréninku předčí své vrstevníky. Postupem věku se jejich počet rapidně tenčí. Ještě v kategorii juniorů máme alespoň několik jedinců schopných závodit v mezinárodní konkurenci.
Přechod do kategorie U23 s očekávanými výsledky a s mezinárodní konkurenceschopností už ale zvládne jenom jeden, maximálně dva a častokrát nikdo.
To samé pak platí pro přechod z kategorie U23 do Elite.
Ostatně postačí se podívat na náš reprezentační tým horských kol. Ve třináctileté historii zvládli přechod z kategorie junior do U23 a později Elite v předpokládaném výkonnostním zařazení jenom tři jezdci: Jaroslav Kulhavý, Jan Škarnitzl a nejmladším je Ondřej Cink. Všichni byli výrazně úspěšní už v dětských a juniorských letech, toto potvrdili následně i v kategorii U23 a stejně úspěšní jsou i nyní v kategorii Elite. A všichni měli po svém boku juniorské reprezentační kolegy, kteří je občas dokázali i porazit, nebo je dokonce i převyšovali, ale nepodařilo se jim sportovní kariéru protáhnout až do dospělosti.
Faktorů, které toto způsobí, je několik, víme o nich, dokážeme je častokrát dokonce i předvídat a hovořit o nich otevřeně se závodníky, jejich trenéry, týmy, rodiči, a přesto se nám vývoj závodníka nepodaří udržet v žádoucím nastavení. Úskalí sportovní cesty mladého sportovce jsou nepředvídatelná, a to i v případě, že splňuje všechny parametry pro výkonnostní sport.
Výkonnostní sport dětí, a platí to nejenom pro cyklistiku, se v posledních letech velmi rychle vyvíjí. Je to samozřejmé, úspěšní sportovci mohou ekonomicky zajistit nejenom sebe na celý život, navíc vidina slávy, společenského respektu a atraktivního života je lákavá.
Úměrně tomu se specializuje trénink dětí, vznikají dětské tréninkové akademie, výběrové kluby, které jsou orientované jenom na výkonnostní sport a dítě se může stát členem až po prokázání určité výkonnosti a talentu a ojedinělé nejsou ani tzv. rodinné týmy, kdy rodiče investují každý měsíc poměrně značnou částku do tréninku svých dětí, najímají si trenéry a různé specialisty, od kterých pak očekávají profesionálně odvedenou práci a sportovní růst svých dětí s jediným cílem – profesionální sport. Není ojedinělé ani to, že rodiče už po absolvování základního stupně vzdělání dítě orientují čistě na sport, bez jakýchkoliv dalších studijních či zájmových aktivit. Někdy je to dokonce koncipované tak, že dítě už od školního věku tráví veškerý svůj čas v zahraniční destinaci, která je vhodná pro celoroční cyklistický trénink.
Znám takových případů ze současnosti několik, s jedním z nich jsem spolupracoval od žákovských let až do juniorského věku a dnes je tento jedinec jezdcem profesionální cyklistické stáje.
Tento model může být úspěšný, ovšem ani zdaleka nepředstavuje pravidlo.
Předpoklady pro výkonnostní sport
Pro výkonnostní sport jsou stěžejní tři faktory:
1) Sportovní talent
Prvním parametrem pro výkonnostní sport je samozřejmě sportovní talent. Poměrně snadno rozpoznatelná věc už od útlého věku.
2) Fyzické a fyziologické předpoklady
Dalším důležitým prvkem jsou fyzické a fyziologické předpoklady pro výkonnostní trénink. Zvládnout každodenní několikahodinový trénink a nadstandardní fyzickou zátěž dokáže jenom určitá část populace.
3) Mentální dispozice
Třetí částí složité skládanky zvané vrcholový sportovec jsou mentální dispozice. Sportovní terminologií řečeno „dobrá hlava“. Vrcholový sportovec musí zvládnout nejenom psychicky náročnou každodenní tréninkovou zátěž a monotónní životní styl, ale i jistou odloučenost od svých vrstevníků a jejich běžného života. Další problematikou je psychologie předzávodního a závodního stavu. Častokrát neřešitelný problém, který už zastavil mnoho mimořádně disponovaných jedinců. Dá se do určité míry natrénovat a ovlivnit, nicméně zaručený recept neexistuje, a tak výsledek častokrát velmi složité sportovně psychologické terapie není ani zdaleka uspokojivý.
Sportovní talent, vrozené fyzické a fyziologické dispozice i mentální dispozice spolu tvoří spojené nádoby a navzájem se ovlivňují. Vždy ale platí, že se dají do určité míry kompenzovat a natrénovat. Nedostatek sportovního talentu můžete do značné míry kompenzovat tréninkovou pílí a dobře propracovaným tréninkem, který bude postupně rozvíjet dítě po všech stránkách.
To samé platí o fyzických a fyziologických předpokladech. Pokud budete dobře znát silná a slabá místa svých svěřenců, můžete se specializovaným tréninkem nedostatků a posílením předností dostat vysoko nad předpokládané limity. Budete k tomu potřebovat zkušeného trenéra a odpovídající tréninkovou analýzu.
Mentální dispozice je potřeba rozvíjet, posilovat a trénovat úplně stejně jako jízdu na kole samotnou.
Výsledek správně zvládnutého ovlivnění všech tří faktorů sportovního výkonu už od dětského věku může být až překvapivě úspěšný.
Foto: Barbora Klap
Výběr disciplíny
S výše uvedenou problematikou souvisí správný výběr sportovní specializace. Výběr vhodné disciplíny pro pozdější specializaci je klíčovou věcí ve sportovní kariéře mládeže. Málokdy se stane, že je dítě profilováno už od útlého dětství k jedné disciplíně, obecně převládá snaha o kombinaci více disciplín u mladých cyklistů. Některé zahraniční tréninkové koncepce ale profilaci k jedné disciplíně upřednostňují už od útlého dětství a nutno podotknout, že ne bez úspěchů.
Naše zkušenost v případě vytrvalostních disciplín a rychlostně vytrvalostních disciplín upřednostňuje u dětí osvojení hned několika disciplín a tento model zastávám i já.
Od určitého věku dítěte, většinou od kategorie kadetů, je dobré mladé závodníky více profilovat a postupně se zaměřit na jejich specializaci. Kombinace disciplín se zužují. Většinou je to MTB – cyklokros – silnice, dráha – silnice a cyklokros – silnice. Postupně by se ale i toto mělo profilovat a v juniorském věku už by měla převládat jedna výrazná specializace a ostatní disciplíny by měly přejít do doplňkového, tréninkového režimu.
Kombinace disciplín
Přes výše uvedené je ale možné úspěšně absolvovat během sezóny vybrané závody ve dvou, někdy i ve více disciplínách. Tomuto procesu ale musí předcházet velmi důkladné plánování závodní sezóny, tréninku i regenerace a odpočinkových dní. Bohužel nezvládnutí této problematiky je u nás nejčastější chybou, která vede k pozastavení nebo dokonce ukončení výkonnostního růstu talentovaného mladého cyklisty. Je to velmi prosté, šikovné dítě vyniká hned v několika disciplínách, vyhrává a okolí dítěte, posíleno vědomím výborných výsledků, pokračuje v setrvalém tréninku a závodění bez potřebných úprav. Dříve či později ale tento koncept zpravidla selže a návrat zpět je složitý, zvláště pak, když se opakují zaběhnuté tréninkové chyby. Většinou chybí redukce závodního programu, projevuje se přetížení, trénink postrádá odpočinek i potřebné období objemové přípravy, které je buď žádné nebo jen velmi krátké. Nejčastěji to v současné době vidíme u kombinace MTB – cyklokros – silnice a silnice – dráha. Uvedené disciplíny se dají kombinovat, dokonce i na vrcholové úrovni, ale musí to být promyšlené a vždy vztažené na konkrétního závodníka. Jako příklad uvedu Simona Andreassena, dánský talent týmu Specialized Racing. Simon byl v obou svých juniorských letech mistrem světa a Evropy horských kol a to samé se mu podařilo i v cyklokrosu. Zatímco bikovou sezónu Simon absolvoval v plnohodnotné formě, cyklokrosová byla zaměřena pouze s ohledem na ME a MS a mimo tyto závody jel Simon už jenom národní šampionát a jeden nebo dva závody světového poháru. Simon si tak po ukončení sezóny MTB, kdy jel v podstatě každý víkend nějaký závod, důkladně odpočinul, zregeneroval, posílil svou obecnou kondici a vytrvalost a v podstatě v rámci tréninku, bez zásadní specializace, jel cyklokrosové závody.
To samé pak vidíme v kategorii žen, kde je prolínání MTB, cyklokrosu i silnice ještě zřetelnější a oběma disciplínám se úspěšně věnují i největší hvězdy, naše Katka Nash, Jolanda Neff, Pauline Prevoit, Eva Lechner či mladá Britka Evie Richards.
Podobné je to i v případě kombinace dráha – silnice. Složení olympijských dráhových disciplín vysloveně vyžaduje specializovaný silniční trénink a na dráhových mistrech světa, na olympijských vítězích nebo medailistech a zároveň také na vítězích nebo na medailistech těch nejvýznamnějších silničních závodů, (například Tour de France) vidíme efektivitu celé této koncepce.
Jména Mark Cavendish, Elia Viviani, Bradley Wiggins či Geraint Thomas znají asi všichni a je působivé, že všichni mají medaile či duhové trikoty ze silnice i z dráhy.
Je pozitivní, že u nás jde touto cestou hned několik týmů a jejich výsledky na poli mládežnické cyklistiky jsou nepřehlédnutelné.
Tréninkový režim dětí a mládeže
Nejčastěji diskutovanou otázkou tréninku dětí je vlastní koncepce tréninku.
Zdůrazňuji, že nejdůležitějšími faktory tréninku dětí a mládeže jsou pravidelnost, pestrost, přiměřenost.
Obecně platí, že přiměřená sportovní aktivita je v případě dětí žádoucí v podstatě denním režimu.
Vlastní trénink je pak vhodné začlenit do pravidelného sportovního plánu.
Nejčastěji používáme model: 0 – 1 – 1 – 0 – 1 – 1 – 1.
pondělí – doplňkový sport, například plavání, kondiční posilování, běh, strečink
úterý – tréninkový den
středa – tréninkový den
čtvrtek – regenerace, kondiční cvičení, strečink
pátek – tréninkový den
sobota – závod nebo tréninkový den
neděle – závod nebo tréninkový den
Délka tréninku a tréninkové objemy se samozřejmě liší podle věku a stupně trénovanosti dítěte a jejich správné nastavení je alfou a omegou zvládnutí celého tréninkového procesu. Málo je špatně a mnoho velmi špatně…
V mnoha ohledech nám pomohou testy a zátěžová vyšetření. Pravidelné testování dětí a mládeže stále není pro mnoho klubů úplně samozřejmé a je většinou obvyklé až v pozdějším věku.
Zde je potřeba konstatovat, že zátěžové testy dítěti nijak neublíží a při správné diagnostice a analýze dat nám mohou významně pomoci při formování tréninku a minimalizovat negativní faktory tréninku.
Foto: Barbora Klap
Soustředění
Vysoce efektivním prvkem tréninkového procesu dětí a mládeže jsou soustředění. Umožní nám výrazněji ovlivnit a koordinovat nastavení celé tréninkové koncepce.
Zásadním prvkem soustředění je zklidnění jedince, který má po určitou dobu na starosti jenom sport. Nemusí chodit do školy, soustředí se čistě na předepsaný trénink, regeneraci a další související věci. Celá řada cyklistických týmů, od národních až po jednotlivé kluby, stále více upřednostňují tzv. centrální přípravu týmu. Tento koncept není o tom, že by všichni dělali totéž, naopak, upřednostňují se individuální tréninkové plány, ovšem ve společné komunitě a v kombinaci se společnými tréninky. Tento model už několik let aplikuje i seniorská reprezentace MTB. Společných zimních soustředění se účastní většina bikové špičky, častokrát doplněná o specialisty i na jiné disciplíny.
V přípravě juniorských reprezentantů se mi velmi osvědčily tzv. minisoustředění. Jsou to krátké tréninkové bloky, v průběhu celého roku, které zařazujeme do všední přípravy tak, aby co nejméně narušovaly běžný denní režim a školní docházku závodníka. Většinou tyto cykly probíhají ve třídenních blocích – pátek, sobota, neděle a jsou velmi intenzivní. Náplň třídenního tréninku samozřejmě závisí na období, ve kterém se závodník nachází. Trénujeme nejčastěji v rytmu dvou nebo tří fází.
Jako příklad uvádím náplň z únorového soustředění, kdy se jezdci nacházeli v silově vytrvalostní fázi tréninku.
čtvrtek – večer příjezd na soustředění, večerní běh (1 hodina)
pátek – I. fáze dopoledne: cyklistický trénink (2,5 hodiny)
II.fáze odpoledne: cyklistický trénink (1,5 hodiny)
III. fáze večer: posilovna – kruhový trénink (1 hodina)
IV. sauna, masáž nebo lymfodrenáž
sobota – I. fáze dopoledne: cyklistický trénink (3 hodiny)
II. fáze odpoledne: cyklistický trénink (1 hodina)
III. fáze večer: posilovna – kruhový trénink (1 hodina)
IV. sauna, masáž nebo lymfodrenáž
neděle – I. fáze cyklistický trénink (3 hodiny)
V pondělí musí být aplikován den volna a nejméně dva další dny trénuje závodník v individuálním rytmu, podle svých pocitů ve vztahu k celkové únavě ze soustředění.
Je potřeba zdůraznit, že v případě výše uvedeného plánu se jednalo o trénink špičkových juniorů, medailistů z ME, MS a YOG. Výše uvedený trénink je poměrně náročnou záležitostí, zvláště když jde o cyklický proces, který se v zimních měsících pravidelně opakuje. Pokud byste ho chtěli aplikovat do vašeho tréninkového systému, nutně musí dojít k přenastavení tréninkové zátěže, aby odpovídala výkonnosti skupiny.
Výběr závodů
Vhodný a pestrý výběr závodů pro dětskou a mládežnickou skupinu cyklistů je další důležitou skutečností, která ovlivňuje růst mladých sportovců. Osobně to považuji za jeden z nejdůležitějších faktorů v tréninkovém procesu dítěte.
Například olympijský vítěz Jaroslav Kulhavý od mládežnických let hodně a rád závodil. Velmi dobře sestavený závodní program, který určovali jeho první trenéři, Jan Vaňous a později v juniorské kategorii Jan Slavíček, rozvíjel Járu po všech stránkách. Jára závodil na horských kolech, silnici i v cyklokrosu. Troufám si nyní s odstupem času tvrdit, že díky závodní pestrosti a vhodně poskládaným kombinacím závodů si vypracoval nevšední všestrannost, která z něj nyní dělá jediného cyklistu světa, který vyhrál vše co se vyhrát dá nejenom v olympijském cross country, ale také v maratonu horských kol.
Základem Járova mládežnického tréninku byly závody. Tento faktor pak doplňoval dobře nastavený rytmus odpočinkových a tréninkových dní, který si už tehdy do značné míry ovlivňoval Jára sám svou intuicí a snahou vypracovat si osobní tréninkový plán, který mu umožňoval kulminovat svou formu ke konkrétnímu závodnímu dni. Už tehdy se učil ze svých vítězství i proher a tím se skládala dohromady osobitá, nicméně poměrně jednoduchá a velmi účinná tréninková mozaika, která později vyústila ve více než 13 leté období, kdy Jára každý rok přivezl některou z medailí ze závodů světového poháru, mistrovství Evropy, světa, olympijských her nebo Cape Epic.
Foto: Barbora Klap
Tréninková přísnost a morálka
Jsem zastáncem pravidelného sportování a pohybu dětí, v ideálním případě každodenního. Forma každodenní sportovní aktivity by pro děti měla být přiměřená, zábavná, pestrá a všestranně rozvíjející. V této podobě je žádoucí dětem nastavit pravidelnost a dohlížet na jejich tréninkovou docházku a aktivitu.
Pokud jde ale o výkonnostní formu sportu, v žádném případě nedoporučuji na tomto trvat, pokud se dítě samo s výkonnostním sportem neztotožňuje nebo nejeví potřebné dispozice pro výkonnostní sport. Doporučuji ponechat dítěti vždy potřebnou radost z pohybu a na ní následně budovat, za určitých okolností, výkonnostní stránku.
To samé platí o závodění. Jsou děti, které nerady trénují, ale s o to větším nadšením pak závodí. A naopak, na každých závodech vidíme řadu malých závodníků, kterým závod přináší vše, jenom ne potřebnou radost. V takovém případě doporučuji netrvat na závodní účasti, dál pravidelně sportovat a ponechat věci volný průběh.
Důležitým faktorem pro tréninkovou i závodní motivaci je vhodný výběr závodů a tréninkové skupiny. Pokud dítě bude jezdit na závody sice vysoké kvality, nicméně se skutečností, že bude dokončovat závod hluboko v poli poražených, jen těžko u něj můžeme budovat motivaci pro závodní formu sportu. Závody by měly být vybírány tak, aby dítě skutečně plnohodnotně závodilo a usilovalo o nějaký hmatatelný bonus, byť by to byl pouhý bodový příděl do dlouhodobého pořadí soutěže. V tomto duchu doporučuji s dětmi absolvovat závody nejrůznějších celoročních soutěží a pohárů. U nás jich máme celou řadu, jen namátkově uvádím Pražský MTB pohár.
Soutěže nejvyšší – Českého poháru by se měli účastnit závodníci, kteří už si závodění mnohokrát vyzkoušeli a získali zkušenosti v závodech nižší kategorie. Bohužel vždy v úvodních kolech nejvyšší národní soutěže vidíme stejný scénář: třetinu dětí trénovaných, zvládajících všechny nástrahy trati i tempo soupeřů, třetinu dětí, kteří už mají nějakou závodní zkušenost, ale klidně by mohly ještě nějaký čas zvyšovat svou kondici a umění na závodech nižší kategorie a konečně třetinu závodníků, kteří mají častokrát za sebou jen pár oddílových tréninků a minimální závodní zkušenosti či sportovní dovednost. To je samozřejmě špatně, výsledkem pak bývá řada zbytečných úrazů a ztráta motivace dítěte k dalšímu sportování.
Osobnost trenéra mládeže
Není příliš mnoho podobně nedoceněných profesí, jako tomu je v případě trenérů mládeže a těžko se pak můžeme divit, že trenéři dětí představují společensky ohrožený druh.
V případě většiny sportů finančně i společensky minimálně ohodnocená práce, ovšem s maximálními nároky a požadavky na trenérovo vzdělání, zkušenost a pracovní nasazení.
Přes výše uvedené se domnívám, že máme vynikající trenéry dětí a mládeže a velmi si jejich práce vážím. Oni jsou totiž osobami, kteří drží naši republiku v pohybu a svou činností budují v dětech lásku k pohybu, ke sportu, k závodění.
S rychlým vývojem sportu souvisí také čím dál větší trenérská specializace na trenéry dětí a mládeže, specialisty pro kategorie juniorské a U23 a konečně profesionální trenéry, kteří pracují s dospělými sportovci. Každá z uvedených věkových kategorií má svá specifika a odbornost a specialisté na danou věkovou kategorii jsou velmi žádaní.
V případě jedinců, u kterých předpokládáme výkonnostní formu sportu, doporučuji důkladně promýšlet i jejich trenérské vedení a následné kroky. Plánovaný přechod dítěte od trenéra dětské skupiny ke spolupracujícímu trenérovi mládeže a následně k trenérovi seniorů může významně ovlivnit posun výkonnosti jedince na předpokládanou úroveň.
Ideální variantou tohoto procesu jsou samozřejmě kluby, které tréninkově pokrývají všechny věkové kategorie, včetně profesionální kategorie dospělých a jedinec zde může absolvovat kompletní závodní růst, včetně konečné profilace disciplín.
Obrovskou výhodou velkých klubů je skutečnost, že se věkové skupiny tréninkově prolínají a trenéři tak mají možnost sledovat své svěřence od útlého věku a společně budovat a posilovat tréninkový koncept jedince.
Ve výkonnostním měřítku a potřebné kvalitě toto u nás zvládají v podstatě jenom tři kluby: Dukla Praha, Favorit Brno a Tufo Pardus Prostějov.
Velmi vhodné pro trénink talentovaných jedinců jsou specializované sportovní třídy. Těch výhod je celá řada – společný trénink, zázemí školy, individuálně nastavitelné studium, odborné vedení profesionálními trenéry s mnoha lety zkušeností, atd.
Problém ale často nastává mezi 16 až 18 rokem, kdy talentovaní jedinci nutně potřebují individuální tréninkový přístup a ideálně i tréninkovou skupinu odpovídající výkonnosti a ještě více toto platí v případě přechodu z kategorie junior do U23.
Toto sportovní třídy už z kapacitních důvodů mohou zajistit většinou jen v omezené míře.
U talentovaných jedinců, kde předpokládáme další formu výkonnostního tréninku, je potřeba s tímto počítat dlouho dopředu a mít jasno, co bude s tréninkem a závoděním po odchodu ze sportovní třídy.
Jestliže se tato otázka začne řešit pozdě nebo se jí nepodaří uspokojivě vyřešit, může to znamenat další nerozvinutý sportovní talent.
Foto: www.skcpraha.cz
(Uvedený text podléhá v celém svém rozsahu autorským právům. Kopírování, citování a další použití celého materiálu nebo jeho částí je možné pouze s písemným svolením autora)